Fotbalový fanoušek byl dosud navyklý z Ligy mistrů a Evropské ligy na kupy branek, čapkovsky otevřená stavidla a dramatická utkání plná nečekaných zvratů. To se na letošním Euru nekonalo.
Náročný divák namlsán přenosy z evropských soutěží očekával stejný gurmánský zážitek při sledování letošního, před třemi dny skončeného evropského šampionátu. Ale festival se nekonal, kapely nevyhrávaly a frontmani mlčeli.
Začněme klišovitým rčením. Kořením fotbalu jsou góly. Už Uhlíř se Svěrákem tvrdili, že statistika nuda je, má však cenné údaje. V základních skupinách letošního Eura činil průměr vstřelených branek na jeden zápas impotentních 1,91 gólu. Výsledek nuda:nuda ( čti 0:0) byl na stadionech k vidění čtyřikrát, zápas s pouhým jedním vstřeleným gólem dokonce desetkrát. Pouze ve dvou zápasech padly více než tři branky. To je zoufale málo na 36 zápasů základních skupin turnaje, který má být přehlídkou hráčů z nejlepších pěti soutěží světa.
Jenže účel světí prostředky a pokud víte, že máte šanci postoupit mezi smetánku i ze třetího místa, budete pečlivě bránit své čisté konto a pevně věřit, že se jednou za tři zápasy dočkáte vstřeleného gólu. A tak se kromě vcelku fotbalové Anglie dostaly do závěrečných bojů všechny anglosaské týmy i s Islandem. Všem těmto týmům stačilo k ůspěchu jen oprášit národní povahu; hrdost, velké srdce a několikanásobně překročený bráh bolesti. Škoda, že tyto vlastnosti v sobě nemají čeští reprezentanti. Místo fotbalově dominujících velikánů jsme sledovali šachy. Namísto dechberoucích akcí jsme byli donuceni obdivovat válečné výkony neznámých irských, waleských a islandských fotbalistů a neutuchající popěvky jejich fanoušků v hledišti, protože fotbal se jaksi nekonal. Trenéři ordinovali hluboké obranné valy s pěti obránci, skoro až nesmyslně zakazovali svým svěřencům útočit a ti se pak báli udělat chybu. Málokdy jsme byli svědky kolmé přihrávky nebo přečíslení díky individuální schopnosti přejít jeden na jednoho. Současné hvězdy fotbalu se až na pár výjimek schovaly za týmový výkon a drželi se defenzivní taktiky.
Tuhle sterilizaci fotbalu přinesl jednoznačně systém s čtyřiadvaceti účastníky turnaje a matematicky a sportovně nespravedlivý postup ze třetích míst. Zřejmý je komerční záměr zabalený do diplomatického výroku o zvýhodnění slabších týmů a zvýšení jejich šance na postup na samotné mistrovství. Tento systém kvituje hlavně pokladník UEFA, protože víc odehraných zápasů rovná se víc přijmu ze vstupného, reklam a televizních práv. Ale potvrzením výroku kvantita snižuje kvalitu bylo dosaženo snížení sportovní úrovně. A mistrovství Evropy by mělo být především přehlídkou toho nejlepšího, co kontinent nabízí, ne zeměpisnou zkouškou diváka. Je s podivem, že souběžně probíhající jubilejní Copa América se s úbytkem záživným zápasů rozhodně nepotýkala a že na evropských televizních stanicích se z celého turnaje objevoval jen Messiho náhlý konec v argentinské reprezentaci. A že se na Copa Américe bylo na co dívat!
Ještěže už začala předkola evropských soutěží i s nemalou českou účastí a diváci se dočkají brankových hodů, na to vemte jed. Protože nový formát kvalifikace mistrovství Evropy 2020 a závěrečného turnaje je ještě horší než systém letošního Eura.
