Proč je SK Slavia Praha všem k smíchu?

 Slávističtí fanoušci už několit let ví, jak chutná nejen dno ligové tabulky, ale vedení jejich milovaného týmu s hvězdou na srdci je nutí poznat, co se skrývá pod tím klišovitým dnem. Přitom jim to věčné druhé místo posledních dvacet let tak slušelo. Jenže kdo si hraje s ohněm, zákonitě se spálí.

 Dlouho museli slávisté hrát domácí zápasy v nepřívětivém vyhnanství atletického oválu na Strahově, ještě déle si utírali slzičky bolavých křivd a vzpomínali na slavnou zaprášenou meziválečnou éru, kdy se zrodila klubová legenda, kterou sotva znají z černobílých záběrů a jejíž syn kvůli současnému chodu klubu zakázal zneužívaž Bicanův odkaz. Několik let svěřepě uklidňovali své pěticípé srdce pohledem na zašedlou historii a nezrealizované makety stadionu.

 I stal se zázrak, kterým započal pád dnes vysmívaného klubu. Vedle nákupního centra vyrostl stadion, který Slavii doteď nepatří a na kterém odehrála slavnější zápasy hostující Viktoria Plzeň. Vršovický klub sešívaný nenaplňovanou touhou získal dva mistrovské tituly, čímž odstartoval strmý pád. Velkohubé řeči šéfů Rosena s Doležalem o budoucí desetileté ligové nadvládě připomínaly rčení „když už žereš, tak nemlaskej“ a předurčily klubu trudný osud.

 Peníze vydělané za postup do Champions League a za prodej hráčů Necida, Suchého a dalších mizely v bezedných kapsách tehdejšího vedení. Najednou měla Slavia pod profesionální smlouvou přes 80 fotbalistů, ale na jejich platy se nedostávalo. Příliš autoritativnímu trenéru Jarolímovi přerostl přes hlavu vliv kapitána Brabce na kabinu a ten se musel před sezonou pakovat, i když ještě celý podzim visel Brabec na billboardech jako tvář permanentky. Ostatně, tehdejší trenér Jarolím nese na propadu značný podíl viny, když rozprášil hráče jako Vácha nebo Kovařík z tehdy výjimečné generace, na které nejvíce vydělal současný šéf svazu Pelta.

 Hráči nedostávali výplaty, objevily se dluhy za stadion, za nedoplacené přestupy a vedení zmizelo s penězi neznámo kam, i když stopy vedou do Jílového. Byly doby, kdy musel A-tým cestovat k venkovním zápasům autobusem zapůjčeným od hokejové Slavie, k mládežnický venkovním utkáním se muselo cestovat automobily. Kvůli řádění fanoušků nebyl dohrán jeden ze zápasů, poněvadž svůj hněv obrátili proti vlastní VIP tribuně. Později fanoušci dokonce napadli autobus vracející se ze zápasu v Jablonci. Tenkrát se záložník Mičola před rozlíceným davem ukryl v zavazadlovém prostoru a trenér Koubek ulehl na zem do uličky nezi sedadla.

 I zjevil se zachránce klubu, slávista se srdcem na pravém místě, bývalý ministr dopravy Řebíček. Ač původ jeho jmění nebyl křišťálově čistý, částečně oddlužil svůj milovaný klub. Amatérské vedení klubu, zběsilé trenérské rošády a béčkové slovenské posily však klub tabulkou směrem vzhůru nekatapultovaly, přímo naopak. Angažováním celoživotního sparťana Františka Straky do funkce hlavního trenéra rozeštval čím dál ménně oddané fanoušky, kteří právem trpí s klubem od zisku posledního titulu za velkohubá prohlášení bývalých bossů.

 Že je něco shnilého ve státě slávistickém, prokazovaly také přestupy hráčů. Přivést do Slavie hotového hráče byl kvůli jejímu postavení v tabulce a finanční pověsti nadlidský úkol stejně jako přivést slovutného trenéra. Proto přišly potupné debakly a labutí píseň Martina Fenina, kterého nechtějí už ani v Kozičce. Proto nastupovali bezejmenní hráči z juniorky, protože kvalitní hráči se do Slavie nehrnuli. Proto dal Dušan Uhrin ml. přednost exotičtější nabídce z Východu, protože by ve Slavii těžko získal jistotu pravidelného příjmu pro splacení hypotéky za dům v Měcholupech. Proto se dvakrát stal trenérem Martin Poustka, který by tento tým snad vedl i za nocleh na masérském stole a stravu v přilehlém McDonalds.

 Být slávistou znamená snášet posměšky nás sparťanů, ale pohár trpělivosti již přetekl. Po včerejším odvolání trenéra Koubka si prvně v životě přeji, aby náš úhlavní rival upadl v druholigové zapomnění. Protože odvolat trenéra dvě kola po startu jarní části, kdy dva měsíce zimní přípravy týmu vnucuje novou herní tvář s vysněnými posilami, je rána nožem do zad. Nehledě na avizovaný příchod ruského investora s holandským trenérem, neznalého prostředí a mentalitu českých hráčů. Zvěsti o koncepční práci odvál východní vítr a s ním vane další z řady nejistot pro sešívanou budoucnost a pro těžce zkoušené fanoušky zvlášť.